Pro někoho demokracie začíná a končí tím, že jednou za několik let vhodí svůj hlas do volební urny. Pokud se ale o politiku zajímáte blíže, asi budete souhlasit, že k budování stabilní a spokojené společnosti to tak úplně nestačí. Jak umožnit občanům, aby se přímo podíleli na řešení veřejných otázek? Skrze participaci. Namísto aby jen spoléhali na úsudek zástupců, nabídnou svůj názor ve věcech, které se jich dotýkají.

Participovat mohou jak samotní občané, tak třeba spolky, sdružení, neziskovky i soukromé firmy. Jenže jak se zapojit do rozhodovacího procesu? Největší potenciál má rozvoj participace v oblasti lokální politiky. Jestliže bude radnice přemýšlet třeba o rekonstrukci parku, přestavbě starého kulturního domu nebo rozšíření průmyslové výroby na kraji obce, měla by umožnit občanům, aby se přidali k hledání nejlepšího možného řešení. Vždyť oni sami zpravidla nejlépe vědí, co jejich sousedství schází – a čeho by se nejraději zbavili.

Kdo by nestál o zájem voličů?

Tíha participace ovšem neleží jen na bedrech aktivních občanů, kteří se přes veškeré byrokratické pasti budou zajímat o dění na radnici. Naopak! Prvotní impuls by měl vyslat úřad či volený zastupitel. Základní krok je poskytnout občanům co nejvíce informací, aby měli přehled o aktuálním dění ve správě a mohli se k němu vyjádřit. Poté může organizovat veřejné besedy, diskuze či nabídnout občanům, aby se zapojili do projednávání návrhu. Úřad má také možnost zařadit participativní prvky přímo do své agendy. Lze například vyhradit část rozpočtu na projekty, jejichž vznik budou iniciovat sami občané a budou i moci rozhodovat o tom, který z nich se dočká realizace.

Participace přispívá mimo jiné k budování silné demokracie a vzájemné důvěry. Jakmile se na rozhodování nepodílí jen správa a vybraní experti, ale i místní občané, spolky a firmy pracující v oboru, získává každý z účastníků reálný prostor pro svůj názor. Politik pak ocení jejich reflexi, neboť místní často chápou problematiku více do hloubky než samotná radnice či úřad.

Na druhou stranu participace neznamená nadvládu populismu. Jejím účelem není nahradit hlas politiků hlasem lidu. Konečné slovo má vždy zvolený zastupitel – minimalizuje se tak riziko, že někdo skrze manipulaci s veřejným míněním začne prosazovat vlastní cíle. Občané navíc získají přímou páku na politika. Ve chvíli, kdy se politik rozhodne pro iracionální krok opačným směrem, než kterým se chtějí vydat občané, může se jen těžko odvolávat na veřejný zájem. Navíc je pod dohledem občanů a sám riskuje své politické krédo.

V lokální politice přináší participace prokazatelně řadu výhod a kategoricky ji může odmítat jen takový zastupitel, který nestojí o transparentní a efektivní správu. Proč? To už nechme zdvořile bez odpovědi. Ani obava z novodobých politických experimentů není na místě. Vždyť kořeny participativní demokracie sahají až do antiky.

Jak aktivní jsou čeští občané?

V České republice má myšlenka participace téměř jepičí život. Naše společnost byla po sametové revoluci sice plná ideálů, ovšem měla za sebou čtyřicetiletou zkušenost, že do politiky se nemluví a že úředníkovi je rozumnější neodporovat. Až v posledních několika letech se začíná situace měnit. Občané si konečně uvědomují sílu svého hlasu a začínají se zajímat o to, co se děje v jejich okolí.

Mimo to se v západní Evropě po brexitu vede diskuze o přímé demokracii a velkých referendech. Někdo vyzdvihuje jejich transparentnost, jiní je naopak považují za nebezpečný nástroj, který může skrze cílenou manipulaci podlomit celou demokracii. Na rozdíl od celostátních referend nebo přímé demokracie je ale mnohem obtížnější participaci zneužít.

Participace v 21. století

Participativní demokracie získává na síle také díky současným technologiím. Úřady mají možnost informovat občany o důležitých otázkách na internetu. Občané zde mohou diskutovat, navrhovat řešení či přímo vyslovit svůj postoj, například pomocí našich jednoduchých řešení.