První, co mě napadlo, když jsem se dozvěděla o metodice hlasování D21 bylo, že jsem na něco podobného narazila už dřív. Otázkou bylo, kde? Abych na to přišla, musela jsem se ponořit hlouběji do moderní indické historie a objevit pakt Poona z roku 1932. V té době oficiální reprezentant těch nejchudších tříd v Indii, Dr. BR Ambedkar a otec národa Mahátmá Gándhí, vystoupili s plánem k jejich pozvednutí z žalostného stavu.

Pakt Poona pojednává o udělení speciálního hlasovacího práva nižší kastám s ohledem k jejich nerovnoprávnému postavení v indické společnosti. Měl podobu samostatných voleb, ve kterých byla křesla vyhrazena pouze pro členy určité komunity. Volit je mohli pouze příslušníci této komunity. Údajně měl zajistit rovnoprávnou účast členů komunity ve správě a rozhodování.

Zda toto opatření opravdu fungovalo je na samostatný článek, nechci  zacházet do detailů. Důležité je, že téměř před sto lety, kdy se Indie rozhodovala o systému vlády, který měl fungovat po získání nezávislosti na koloniální nadvládě, byla možnost zvláštních hlasovacích práv považována za životaschopnou, možná dokonce nezbytnou součást vlády.

Problémy, které se tehdy řešily, přetrvávají dodnes. Nejnižší třídy viděly dosud jen několik záblesků slunečního světla. Jejich problémy zůstávají do značné míry stejné: slumy a nízká gramotnost.

Možná tehdy ti dva velcí muži přišli na něco, co je extrémně důležité pro demokracii v indickém kontextu. Totiž  zvláštní voličské právo pro členy konkrétních tříd. Možná, že právě nyní nadešel čas, aby se této myšlenky chopila indická vláda a přední indičtí politici. Organizace jako je Decision 21 nabízí řešení, jak tuto myšlenku realizovat transparentně a důvěryhodně, zkrátka tak, aby získala důvěru voličů.

Tyto myšlenky naplňují mou mysl nadšením z nekonečných možností. Bez ohledu na to, jak jsem se na celou věc dívala, Decision 21 se zdá být pro Indii plná příslibů a potenciálu. Vysoká míru korupce – i to dokáže platforma Decision 21 řešit. Je zcela evidentní, že kvůli rozmanitosti a rozdílným zájmům různých skupin obyvatelstva, by měl mít průměrný indický volič silnější pozici – pokud jde o vyjádření jeho názorů. Stále znovu a znovu totiž v Indii dochází k problémům s volbou „menšího zla“ a není tak vůbec jasné, co vlastně Indové opravdu chtějí.

Stejně jako přestavba Indie zdola po získání nezávislosti byla dlouhá a náročná, bude i posílení hlasu indického voliče složité. Vyhlídky jsou ale ohromující. Nyní jde jen o to, dát dohromady podobně smýšlející jednotlivce i organizace, kteří by společně pracovali na stejném cíli: příslib nového, silnějšího indického voliče, který by měl konečně možnost skutečně vyjádřit svou vůli.

Ankhita Cheerakathil